Ne z nenávisti, ale z lásky musíme zabíjet nepřátele

Hrdinové minulosti, kteří dokázali ubránit svou zem, nezabíjeli z nenávisti nepřátele, které měli před sebou, ale zabíjeli z lásky ke všemu, co měli za zády. Své rodiny, blízké, národ a vlast. Čeká nás opět náboženská válka?

V bitvě si pochopitelně nemůžeme dovolit své nepřátele milovat. Když nám přicházejí ublížit, tak není prostor přemítat nad tím, že i oni mají své rodiny a blízké, a že vlastně oni za to nemůžou, protože je někdo zmanipuloval a nahnal do války proti nám. Že na nás ukázal prstem a řekl jim, že jsme nevěřící psi a je třeba nás zničit. A že zaslouženou odměnou bude pro ně buď ráj, pokud padnou, nebo naše majetky a my jako otroci, pokud přežijí a zvítězí.

Je zřejmé, že úhlavní nepřátelé jsou ti, kteří lidi štvou proti sobě. Už od první republiky máme odluku církve od státu. To znamená, že do náboženských záležitostí se stát neplete, neboť vztah k Bohu je každého osobní věc. Nikdo nemá právo žádat jakékoli výhody nebo zvláštní zacházení kvůli svému náboženskému přesvědčení.

Proto mě docela míchají lidé, kteří tvrdí, že by "vůbec nevadilo" zavést na školách výuku islámu. Další odkaz zde. Je to jen první krok k obnově náboženské nesnášenlivosti, která v minulosti byla zástupnou příčinou většiny válek, ve kterých šlo pochopitelně hlavně o majetek na nadvládu válečných štváčů. Cílem války je totiž mír podle pravidel vítěze. Islám navíc spatřuje v nás ateistech stejné nepřátele, jako v nepřátelích své víry a rouhačích. Přitom my nejsme nepřátelé víry. Ať si každý věří, v co chce, ale ať do toho netahá náš stát, který si platíme a z podobných důvodů i přeplácíme. Úplně stačí, že církve dostávají náhrady za pozemky, které nikdy nevlastnily.

Takže kdo jsou ti úhlavní nepřátelé, které je třeba z lásky zabíjet? Skoro 100 lety tady byl náboženský klid díky tomu, že stát žádné náboženství nepodporoval. Podpora je vhodná jen ve formě údržby církevních památek. Dnes soudy až po vleklých sporech sice zpravidla rozhodují ve prospěch zdravého rozumu, ovšem za tu dobu procesy stačí zničit život a kariéru poctivým a spravedlivým lidem. Přitom řešení sporu, zda lze vynutit povolení nošení burky ve škole, udělení výjimky pologramotnému uchazeči o studium, nebo koupání v hadrech ve veřejném bazénu, soudům vůbec nemá příslušet. A už vůbec ne nějakému opovrhovanému úřadu ombudsmanky.

Úhlavní nepřátelé jsou ti, kteří dělají problémy tam, kde nejsou. Kteří se zastávají menšin, jejichž práva nikdo nekrátí a které (například homosexuálové) o zviditelňování vůbec nestojí, zejména pokud některé menšiny nijak nepřispívají k veřejnému blahu a mnozí je na základě objektivních vlastností řadí mezi parazity. Místo aby se zbavili menšin, které škodí, nebo jim byly lhostejné nevinné menšiny, tak jako jsou lhostejné většinové společnosti, tak pro ně vytvářejí nějaká "práva", která neexistují, aby pak za ně bojovali a žádali utrácení veřejných peněz.

Nepřátelé jsou politici, kteří naslouchají tvrzení, že nepříjemnosti pro pracující produktivní většinu nebo malé zlo, které jim zkomplikuje život, jsou vlastně jen obohacení a jejich tolerance je naší morální povinností. Já jsem však rád, že moje rodina není zavšivená a necítím žádou potřebu souhlasit s instalací byť jen jediné vši do našich kožichů. Stejně to cítím i za náš národ a stát.