Solidarita s bližními a vzájemná pomoc je produkt společenského vývoje, který umožňuje lépe přežít komunitám, kde si lidé vzájemně pomáhají. Vždy se však podporují bližní proti těm méně bližním a každý má právo si bližní vybírat.
Nepolevující tlak politických špiček zemí, které migrační krizí trpí nejvíc, že musíme v pomoci uprchlíkům vytrvat, že je vlastně ani nesmíme urážet tím, že bychom zjišťovali jejich věk, nebo dokonce odkud pocházejí, jestli se vlastně nejedná o migranty ekonomické, mě přiměl k zamyšlení, o jakou solidaritu se to vlastně jedná. Opravdu mi hlava nebere, když problémy s uprchlíky už nikdo nepopírá, jak si může Merkelová a Macron dovolit požadovat vývoz svých problémů do dalších zemí EU a nazývat to solidaritou.
Solidarita má tyto vlastnosti:
- pomáhají si lidé, které spojuje určitý zájem
- pomáháme lidem, od kterých se dá očekávat podobné solidární jednání, nebo kteří podobně jednali v minulosti
- solidarita nebo účast na ní je dobrovolná
- pomoc má své limity, nesmí větším rizikem ohrozit toho, kdo pomáhá
- pomáhá se prostředky vlastními nebo k tomu účelu shromážděnými
Která vlastnost je opravňuje k tomu, aby případnou pomoc vydávali za povinnost? Nevidím ani jednu. Zájem jednoho rozdávat (z cizího) se zájmem druhého vše spotřebovat? Laskavost oplácet nenávistí? Nechat prožrat sociální fondy s nadšeným souhlasem vlastních důchodců? Pozvat celou Afriku a rezignovat na ochranu hranic? K čemu vlastně máme státy a podobné útvary, když by si nesměly chránit hranice? Když důchodové fondy nestačí, tak zpronevěřit i budoucí daňové výnosy jejich zástavou a zadlužováním?
Položme si otázku, koho máme považovat za své bližní:
- rodina - vždy upřednostňujeme úspěch vlastních potomků před potomky cizími, proč to zdůvodňovat?
- příbuzní - máme-li omezené zdroje, rozhodně podpořím raději vlastní babičku před cizími lidmi
- přátelé - máme právo si vybírat lidi, které podpoříme, aniž bychom to museli někomu zdůvodňovat
- zájmové skupiny - různé minority, které chtějí povýšit svou vůli na právo
- společenské skupiny, do kterých patříme (majetkové, profesní, náboženské) - usilující o zachování nebo posílení vlivu
- národy - chrání si svůj jazyk a kulturu před kulturami neslučitelnými, každý má právo na sebeurčení, ke kterému národu patří, a přát si, aby právě jeho národ prosperoval a požíval ve světě vážnosti
- státy - jsou definovány svými hranicemi a vládci si chrání území před ohrožením, kteří to nedělají, takové vládce patří okamžitě vyměnit
Pomoc bližnímu staví vždycky lidi proti lidem, zájmy jedněch proti zájmům jiných.
Invaze migrantů, tlačících k nám (podle médií) v prvních řadách ženy a děti, mi připomínají scény z války, kdy v útoku byly před tanky hnány také ženy s dětmi. Nemohu je zařadit ani do jedné skupiny bližních. Vychází mi tedy z toho logicky, že v soupeření o zdroje jsme každý na jiné straně.
