Strčte si svou lásku k cizincům někam, když nejste schopni tolerance k bližním

Nikoho jmenovitě touto výzvou neoslovuji, ale předpokládám, že se někdo potrefený ozve. Falešné konání dobra se liší od toho pravého v mnohém. Který druh dobra šíříte vy?

Objektem pravé lásky je primárně člověk. Vybíráme ho mezi sobě blízkými, nejblíž je pochopitelně rodina a příbuzní, dále lidé vyznávající stejné nebo podobné hodnoty. Z toho vyplývá, že intenzita citu může být různá. Pro člověka jsme schopni obětovat něco skutečně vlastního, jako peníze nebo čas. Zásadně jde o věci, kterých má každý jedinec omezené množství. Proto taky nemůžeme svou přízní zahrnout všechny, ale musíme si lidi vybírat. A v žádném případě si nemůžeme dovolit házet perly sviním. Jsme si vědomi omezených možností a preference, kolik pro koho můžeme obětovat, volíme citem. Pro nositele lží a bludů máme toleranci a proti nim argumenty, abychom bloudícím pomohli najít cestu. Tolerujeme chybující lidi, nikoli ty lži a bludy. Takovéto konání dobra lidem pomáhá, poskytuje jim bezpečí a naději na zlepšení.

Vy za lásku vydáváte ideologii nebo víru. Máte pocit, že jste morálně lepší, protože vaše pojetí dobra zahrnuje všechny lidi a neklade omezení na zdroje. Tuto lásku však necíte, stačí ji hezky zformulovat do vět, proti kterým umí málokdo něco namítnout. Například, že lidé jsou si rovni a všem se musí pomáhat, přičemž ani jedno z toho není pravda. Nejste ochotni obětovat pro pomoc bližnímu nic ze svých statků, ale sháníte zdroje cizí. Místo abyste rozdávali, tak něco vyžadujete. Vítanou kořistí jsou zdroje státního rozpočtu, díky jejímuž porcování se toto dobro stává mnohým zdrojem obživy. Nepřítelem pro vás není jen protichůdný názor, ale jeho nositel, kterého se snažíte zničit a zastrašit. Pro toleranci člověka není místo, protože nebojujete proti názoru, ale přímo proti člověku. Vaše dobrota naplňuje lidi strachem a pocitem útisku.

Skutečně dobré skutky jsou takové, které mohou dělat všichni a svět by byl pak lepší. Lidé si na to musí vydělat, protože poskytují pomoc ze svého a zcela dobrovolně. Nemohou nikoho ohrozit. Falešní dobráci jsou však k neutahání. Nemají nikdy dost prostředků, které by rádi vynaložili z kapes nedobrovolných přispěvatelů. Vždyť přece potřebných je tolik! Tahají peníze ze zdrojů, které pak musí jinde chybět. Stát není od toho, aby poskytoval charitu. Například důchody vyměřuje na základě splnění podmínek. Dovede si přestavit, že by takto konali dobro všichni?