Ani nenávist, jakožto přirozená emoce nemůže být kriminalizována. Proč třeba HateFree culture nebo vlastenectví je předmětem nenávisti? Nenávist vzniká nejčastěji z bezmoci a zoufalství, třeba když vám někdo brání v lásce.
Po delším čase jsem si poslechl Smetanovu Mou vlast. V jejích tónech můžete slyšet vyprávění o slavné minulosti, krásu a rozmanitost české krajiny, motivy národních písní a tanců, příběhy starých českých pověstí i husitské chorály.
Zkrátka je v tom díle koncentrována spousta věcí, které posilují národní uvědomění. Pomáhají zachovat vzpomínky na slavnou historii národa, vůli udržovat ráz české krajiny, zachovávat zvyky a pociťovat pýchu na úspěchy předků, jakož i bojovat za zachování naší kultury v budoucnu.
Bohužel se však vyskytují lidé, kteří lásku k naší kultuře a obavy o ni označují nálepkou nenávisti ke kulturám jiným. My to tak přece necítíme. Mohu si stejně dobře vážit cizích zvyků i lidí cizokajně vypadajících, ale neznamená to, že si musím přát jejich nastěhování do našeho kraje, kde nikdy v minulosti nebyli. Lidé, kteří cítí dojetí nad husitskou písní, jsou označováni za xenofoby a nácky, možná i proto, že inspirace vzpoury proti západní Evropě je příliš aktuální.
Není divu, že lidé cítí bezmoc proti tomu tlaku, který nám brání ctít vlastní minulost, zapomenout na historii a nutí nás věřit, že země západní Evropy byly vždy našimi přáteli, nikdy neválčily o naše území, nikdy jsme nebyli pouhou jejich kořistí a nikdy nás nezradily. Většina raději mlčí, než by se nechala dehonestovat aktivisty, kteří se nemohou pochlubit ničím jiným, než že si neváží svých předků a nejspíš ani rodičů. Kdo jsou vlastně zač a v čím žoldu slouží? Nejspíš se dozvíme, že je podporuje naše vlastní vláda, nebo se spíš nedozvíme nic. Vynucování politicky korektního vyjadřování a vyhýbání se citlivým tématům nezpůsobí, že by o tom lidé přestali přemýšlet ve výstižných pojmech. Je to pouze znásilňování duše národa, dušení náhubkem, při kterém se může nespokojenost akumulovat pod povrchem a kritickém okamžiku vybuchnout v nenávist.
Narozdíl od lásky si však nenávist své objekty moc nevybírá. Možná se s takovým průběhem počítá, že obětí se stanou nevinní cizinci, možná i pár aktivistů, zatímco elity, které to zosnovaly, přežijí. Doufám, že se budeme moci poučit ze scénářů v cizině a Česká kotlina zůstane ušetřena.
